Ke své profesi psychoterapeuta a kouče jsem si musel cestu osobnostně i prakticky vybojovat, a současně bylo třeba počkat, vydržet a dozrát. Byla to dlouhá cesta, která začala v rodině, jež si kladla za cíl z vnějšku vypadat bezchybně, a kde se oceňoval dogmatický či technicistní přístup k životu i vzdělání. Cítil jsem, že to není ono, ale svojí cestu jsem sotva začínal hledat. Ekonomická fakulta či léta v projekt-manažerských pozicích v IT a nadnárodních firmách zahrály taktéž v mé životní formaci svojí roli. Velmi, díky zmíněným zkušenostem, rozumím lidem, kteří mají tento druh škol, práci, či podobný náhled na svět získaný z rodiny, a tím mohu být alespoň dále prospěšný druhým.
Abych však využil schopnosti empatie k lidem a radost z možnosti jim otevřít oči pro nalezení východisek z různých životních situací a odpoutat se od nefunkčních vzorců či dogmat, musel jsem začít studovat nový obor, pěkně od začátku.
Prvotně mě nasměroval k současné profesi tříletý kurz Soulwork Systemic Coaching. Lektorka se pomocí zcela obyčejných otázek dokázala dostat nesmírně hluboko do nitra člověka a před zraky posluchačů dotyčnému pomohla ulevit od jeho potíží. Zatoužil jsem se jejímu způsobu práce naučit a rozšiřování znalostí v oboru jsem se věnoval několik následujících let.
Velmi pozitivně jsem byl ovlivněn ukázkami práce s rodinami a přednáškami na Pražské psychoterapeutické fakultě od V. Chlály a L. Trapkové. S párovou či rodinnou terapií jsem tedy rád strávil následnou 2 letou stáž na Středisku pro psychoterapii a rodinnou terapii při Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.
Komlexní psychoterapeutický přístup mi umožnil získat 5 letý výcvik pořádaný SLEA, který vychází z učení Vídeňského neurologa a psychiatra Viktora E. Frankla (zakladatel Logoterapie - tzv. třetí školy vídeňské psychoterapie). Za vzdělání děkuji M. Vondrové a M. Wagenknechtovi.
Během let, kdy jsem se seznamoval s různými psychoterapeutickými přístupy, jsem si doplnil vzdělání i na poli psychologického koučování u jednoho z nejlepších koučů a psychologů u nás, Radvana Bahbouha. Propojil jsem tím pro sebe oblast obchodní i psychologickou, a v praxi jsem si fungování tohoto přístupu ověřil jako kouč ve dvou českých bankách.
V neposlední řadě jsem velmi vděčný za půlroční kurz Traumaterapie od Jany Božukové, zaměřeným na práci s lidmi, kteří mají za sebou těžkou událost, jež dodnes vědomě či nevědomě ovlivňuje jejich každodenní život.
S touto "výbavou" do profesního života Vám nabízím svojí pomoc v oblastech, které jsem zde zmínil jako stěžejní, ale i v mnohých dalších, jež mají sílu rozhodovat o tom, cítíte-li se v životě spokojeni.
Logoterapie je jeden z významných směrů psychoterapie, který vznikl ve 20. století ve Vídni. Má kořeny v existencialismu a fenomenologii. Viktor Emmanuel Frankl (zakladatel logoterapie) byl v kontaktu se svými předchůdci, psychology Sigmundem Freudem i Alfredem Adlerem, ale nesouhlasil s teoriemi primární vůle člověka ke slasti nebo k moci. Byl spíše zastáncem holistického přístupu k člověku jako celku.
Lidskou existenci prezentuje jako trojdimenzionální - tedy propojení všech tří složek: 1) tělesné, 2) duševní (psychické), 3) noetické (duchovní). Tato třetí, duchovní dimenze, se vztahuje k vůli a k možnosti volby - hledání smyslu v různých situacích. A zde jsme svobodní - přestože často neovlivníme podmínky k životu, můžeme k nim zaujmout jakýkoli postoj - a je na člověku, zda se jim podrobí nebo nikoli.
Napětí mezi tím, co v životě je, vs. co má být (naplnění smyslem), nazývá noodynamikou. Čím blíže je člověk k tomu, co má být, tím spíše prožívá v životě naplnění, a v opačném případě zoufalství.
Franklův pokračovatel, do dnes žijící Alfried Längle, dále rozpracovává první dvě dimenze (tělesnou, a především psychickou), čímž se Logoterapie rozšiřuje o existenciální analýzu a stává se komplexním psychoterapeutickým směrem. V něm jde o odstranění bolesti na straně dimenze tělesné, dobré psychické vyladění na rovině duševní, a naučit se svobodně volit to smysluplné v rovině noetické.